Prachatičtí atleti si připsali na konto další velký úspěch. A to díky chodkyni Ludmile Kozlové. Ta vybojovala v polovině září na republikovém šampionátu v Jablonci bronzovou medaili v chůzi na tři kilometry v čase 17:03 minut.
Patnáctiletá Lída trénuje ve sportovním klubu Atletika Prachatice pod vedením Antonína Piláta tři roky. „S atletikou jsem však začínala již v sedmi letech,“ doplnila atletka s tím, že se kromě chůze věnuje také středním tratím, především osmistovce.
Chůze je pro fanouška atletiky tak trochu specifickou disciplínou. Co vede atletku, která běhá střední tratě, k chodeckým závodům? „Ještě než jsme začali chůzi dělat na tréninkách, tak jsem si na procházkách chodila podobnou technikou a rodiče mi říkali, že to vypadá, jako atletický chodecký styl. Poprvé jsem si opravdový závodní styl chůze vyzkoušela spolu s kolegyní atletkou, která chůzi v té době již dělala, na loňském letním soustředění. Mně se to líbilo a ve spolupráci s trenérem jsem se této disciplíně začala věnovat,“ vzpomíná Ludmila, jak se k chůzi dostala.
Trénink však nemůže být pouze o chodecké technice, ale atletka se musí věnovat i všeobecné přípravě. „Chůzi se vždy více věnuji až tak měsíc před daným závodem. Jinak dělám klasickou běžeckou přípravu. Ten měsíc se pak chůzi věnujeme intenzivněji, téměř při každém tréninku,“ doplnila Lída.
Dostat se na republikový šampionát znamená projít kvalifikačním sítem. „Nejprve jsem se musela dostat pořádně do chodecké techniky. Pak jsem vyrazila na krajské přebory, kde jsem šla prakticky sama na sebe, protože chodecká konkurence na jihu Čech skoro žádná není. Ale přesto jsem zvládla čas, který mě na republiku posunul,“ vrátila se ke kvalifikaci prachatická závodnice.
Na republikovém šampionátu pak vytvořila absolutní jihočeský rekord na tři kilometry. „Jsem za to moc ráda, vůbec jsem to nečekala. Ani v cíli mě to nedošlo. Za tu chvíli, co se chůzi věnuji, je to super úspěch a věřím, že když na tom ještě zapracujeme, tak přijdou i ještě lepší časy,“ věří závodnice.
Do Jablonce se kvalifikovalo osmnáct chodkyň z celé republiky s nejlepšími časy. Jak vypadal boj na trati? „Odstartovala jsem solidně na druhém místě. Tempa se ujala v tu chvíli závodnice, která nepatřila mezi favoritky, takže se šlo pomaleji. Toho využilo asi pět závodnic, které se během chvilky dostaly přede mě. Celou následující čtvrtku jsem byla zavřená v první dráze v hloučku a šla na osmém místě. Bylo mi jasné, že to není dobré, a tak jsem soupeřky v jedné zatáčce předešla a celý závod pak šla na třetím místě. Asi tři kola se blízko za mnou držela ještě jedna soupeřka, ale od té jsem se v předposledním kole odpoutala a nakonec skončila třetí s velkým náskokem před ní,“ popsala Lída závod s tím, že na stříbro jí chybělo 14 vteřin. „V cíli jsem si to trochu vyčítala. V průběhu závodu mě totiž zaskočilo, že jsem šla na medailové pozici. Jak nemám ještě dostatek zkušeností, nebyla jsem schopná držet se závodnice přede mnou. Nevěděla jsem, zda jsem schopná její tempo vydržet a přitom jsem podvědomě cítila, že rychleji bych jít mohla. A teď, s odstupem času, si říkám, že bych to určitě zvládla,“ doplnila závodnice.
Bronz z Mistrovství republiky je zatím největším sportovním zážitkem mladé atletky. „Když jsem došla do cíle, nevěřila jsem, že mám medaili. Nejela jsem tam s takovými ambicemi, nevěděla jsem, co od sebe mám očekávat. Samotný závod jsem si užila i v tom, že poprvé jsem nešla sama na sebe, ale někdo mě táhl. Šlo se mi tak mnohem lépe a ani to tolik nebolelo. A v cíli to bylo moc hezké. Zkrátka je to velká motivace do další práce,“ svěřila se se svými pocity Ludmila Kozlová.
Čas 17:03, který Lídě „přihrál“ bronzovou republikovou medaili, má svou vysokou kvalitu. „Sedmnáct minut je velmi slušný čas především s ohledem na to, že se chůzi Lidka věnuje teprve druhým rokem. Dostat se na takovou úroveň, když se chodecké přípravě věnujeme pouze okrajově, považuji za velice dobré. Myslím, že Lidčin zážitek byl v Jablonci umocněn i tím, že jí medaili předávala naše úspěšná chodkyně, bronzová medailistka z Mistrovství světa juniorů, Eliška Martínková. V této souvislosti si dovolím malé srovnání těchto dvou závodnic. Eliška, která pochází z kraje, kde se chůzi věnují dlouhodobě a na vysoké úrovni, měla v Lidčině věku čas o minutu a půl rychlejší a za jednu sezonu stihla osm chodeckých závodů. Lidka má za sebou letos chodecké závody zatím pouze dva, v celé dosavadní kariéře pak pouhé čtyři. Ten potenciál jejího výkonnostního růstu je tedy z mého pohledu opravdu slušný,“ pochválil závodnici trenér Pilát.
Od další sezony přejde Ludmila Kozlová do kategorie dorostenek. Znamená to tedy, že se tratě prodlouží? „Myslím, že to někde budou čtyři a jinde pět kilometrů,“ myslí si Ludmila. „Venku to bude kilometrů pět, v hale pak tři. Předpokládám, že se v nadcházející halové sezoně Lidka, a snad i další naše chodkyně, představí také,“ dodává trenér.
Bronzová medaile z republiky je oceněním i práce trenérů a celého klubu. „Lidka si za ty roky, co atletiku dělá, takový úspěch opravdu zaslouží. Patří mezi ty výjimečné sportovce, kteří se v přípravě snaží plnit beze zbytku pokyny trenéra a navíc nic neošidí. Zásluhu na této medaili má proto především ona sama. Mně nezbývá než jí ještě jednou pogratulovat a těšit se na další její úspěchy v následujících letech,“ doplnil Antonín Pilát.